Jiří Vorlíček
Bolest v různé formě doprovází každého z nás v určitých situacích po celý život. Podle světově uznávané definice je bolest nepříjemný smyslový a emoční prožítek spojený se skutečným nebo potenciálním poškozením tkáně nebo popisovaný v pojmech takového poškození. Bolest můžeme rozdělit na akutní, chronickou a nádorovou.
Akutní bolest trvá několik dnů až týdnů, je symptomem, který intenzívně informuje organizmus o tkáňovém poškození. Je tedy významnou výstrahou, situace vyžaduje řešení a po něm bolest mizí.
Chronická bolest trvá déle, než je pro daný typ postižení tkáně či orgánu běžné. Její trvání zpravidla přesahuje dobu tří měsíců. Představuje určitý syndrom nebo nabývá sama o sobě charakter nemoci. Doprovází celou řadu onemocnění a významně se podílí na zhoršení kvality života nemocných i na délce pracovní neschopnosti, případně na pracovním výkonu. Často je lékaři a někdy i pacienty podceňována, a tedy i špatně léčena. Představuje závažný zdravotnický i celospolečenský problém.
Nádorová bolest není chronická bolest - je to řada bolestivých syndromů, které se stupňují v závislosti na rozvoji nádorového onemocnění a které v průběhu času chronifikují.
Při stanovení onkologické diagnózy má bolest 30 až 40 % nemocných, při pokročilé nádorové chorobě 70 až 90 % nemocných.
Bolest je komplexní bio-psych-sociální jev, pod kontrolu ji lze dostat na základě diagnózy (hodnocení) a terapie (léčby) na všech uvedených úrovních.
Chronická a nádorová bolest není v našich podmínkách u většiny nemocných účinně tlumena - až v 80 %. Chronickou či nádorovou bolestí, která vyžaduje léčbu opioidy, u nás trpí nejméně 160 000 nemocných. Závažnost problému ukazuje i to, že státy Evropské unie, USA a Kanady udávají účinnou léčbu u 40 % nemocných, tedy číslo podstatně příznivější, ale také neuspokojivé.
Akutní bolest trvá několik dnů až týdnů, je symptomem, který intenzívně informuje organizmus o tkáňovém poškození. Je tedy významnou výstrahou, situace vyžaduje řešení a po něm bolest mizí.
Chronická bolest trvá déle, než je pro daný typ postižení tkáně či orgánu běžné. Její trvání zpravidla přesahuje dobu tří měsíců. Představuje určitý syndrom nebo nabývá sama o sobě charakter nemoci. Doprovází celou řadu onemocnění a významně se podílí na zhoršení kvality života nemocných i na délce pracovní neschopnosti, případně na pracovním výkonu. Často je lékaři a někdy i pacienty podceňována, a tedy i špatně léčena. Představuje závažný zdravotnický i celospolečenský problém.
Nádorová bolest není chronická bolest - je to řada bolestivých syndromů, které se stupňují v závislosti na rozvoji nádorového onemocnění a které v průběhu času chronifikují.
Při stanovení onkologické diagnózy má bolest 30 až 40 % nemocných, při pokročilé nádorové chorobě 70 až 90 % nemocných.
Bolest je komplexní bio-psych-sociální jev, pod kontrolu ji lze dostat na základě diagnózy (hodnocení) a terapie (léčby) na všech uvedených úrovních.
Chronická a nádorová bolest není v našich podmínkách u většiny nemocných účinně tlumena - až v 80 %. Chronickou či nádorovou bolestí, která vyžaduje léčbu opioidy, u nás trpí nejméně 160 000 nemocných. Závažnost problému ukazuje i to, že státy Evropské unie, USA a Kanady udávají účinnou léčbu u 40 % nemocných, tedy číslo podstatně příznivější, ale také neuspokojivé.
Postupné kroky při léčbě bolesti:
- dosažení nerušenéhospánku
- úleva od bolestí při tělesném klidu
- úleva od bolestí při tělesné aktivitě
Léčba bolesti bývá nedostatečná z následujícího důvodu:
- není prioritou zdravotnického personálu
- chybí dostatek vzdělání zdravotníků, nemocných i celé veřejnosti
- špatná komunikace a spolupráce mezi zdravotníky, pacienty i veřejností
- obavy nemocných, zdravotníků i celé veřejnosti z opioidů
Důležité pravidlo pro všechny:
Věřte nemocným, stěžují-li si na chronickou bolest. Tyto obtíže nikdy nezlehčujte.Opatření pro zmímění chronické bolesti:
- farmakoterapie - analgetika včetně opioidů
- podpůrná psychoterapie
- paliativní radioterapie
- invazivní anesteziologické a chinurgické postupy
Chronickou bolest lze zmírnit na snesitelnou úroveň správnou farmakologickou léčbou u 95 % nemocných. Vyžaduje to však vstřícný přístup státní správy (preskripční omezení, lékové limity), lepší vzdělání a informovanost zdravotníků, ale i nemocných a celé veřejnosti. Chronická bolest musí být chápána jako významný celospolečenský problém, jehož řešení je v našich možnostech.
